Doc.RNDr.Květoslav Spurný Dr.Sc.

RNDr. Květoslav Spurný, cSc.

16. 5. 1923, Rousínov – 3. 11. 1999, Schmallenberg, Německo

Napsal Prof. Ing. Petr Spurný, CSc.

RNDr. Květoslav Spurný, CSc. se narodil 16. května 1923 v Rousínově čp. 66 v rodině venkovského krejčího Rudolfa Spurného a jeho ženy Anny (rozené Rédlové), pocházející z Lokte nad Ohří. Od 1. 9. 1929 začal navštěvovat obecnou školu v Rousínově a v základním vzdělání pokračoval na měšťanské škole v nedalekých Slabcích.

V roce 1935 nastoupil ke studiu na Reálném gymnáziu Zikmunda Wintra v Rakovníku, které ukončil maturitou v roce 1943. V letech 1943 – 1945 byl totálně nasazen Poldině huti Kladno, kde pracoval jako pomocný soustružník. Po opětovném otevření českých vysokých škol po osvobození Československa nastoupil v roce 1945 ke studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 1949 absolvoval složením státní zkoušky v oboru fyzika a chemie. V roce 1950 zde potom obhájil rigorózní práci z oboru fyzikální chemie a získal titul doktor přírodních věd (RNDr.).

Již během vysokoškolského studia byl zaměstnán v Ústavu pracovního lékařství v Praze (1947 – 1950). Po ukončení vysoké školy absolvoval v letech 1950 – 1952 základní vojenskou službu u pohraniční stráže v Chebu. V období 1952 – 1956 byl zaměstnán jako chemik v laboratoři Obvodní hygienicko-epidemiologické stanice (OHES) Prahy 1.

Od ledna 1957 byl přijat jako vědecký pracovník do služeb tehdejší Československé akademie věd (ČSAV), kde v Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského založil oddělení fyzikální chemie aerodisperzních systémů (na základě požadavku tehdejšího ministerstva národní obrany). Odborně se dlouhodobě věnoval teorii filtrace aerosolů vláknitými a pórovými filtry, přípravě modelových radioaktivně značených aerosolů a analýzám atmosférických aerosolů. Jeho oddělení vedle badatelského výzkumu také úzce spolupracovalo s průmyslovými podniky, plnilo úkoly národní obrany a sledovalo škodlivé aerosoly v atmosféře velkých měst a průmyslových oblastí zasažených exhalacemi. V roce 1964 obhájil kandidátskou práci z analytické chemie a získal titul kandidáta chemických věd (CSc.). Za období 17 let svého působení v rámci ČSAV publikoval přes 80 původních vědeckých prací a absolvoval několik významných studijních pobytů v zahraničí. V letech 1958 a 1964 opakovaně působil v Ústavu fyzikální chemie Moskevské akademie věd. V letech 1966 – 1967 absolvoval roční studijní pobyt v Národním centru pro výzkum atmosféry v Boulderu (Colorado, USA) zaměřený na výzkum znečištění ovzduší. V roce 1969 pracoval půl roku v Ústavu komise pro jadernou energii ve Fontenay-aux-Roses ve Francii a krátce na Univerzitě v Münsteru v Německu. Byl také členem redakčních rad zahraničních vědeckých časopisů Atmospheric Environment (Londýn) a Science of the Total Environment (Amsterodam).

Z domácích institucí dlouhodobě spolupracoval zejména se Strojní fakultou ČVUT v Praze, kde působil i jako externí přednášející. Dále s Výzkumným ústavem vzduchotechniky, Výzkumným ústavem chemických vláken, s Hydrometeorologickým ústavem a generálním ředitelstvím Uranového průmyslu. Působil rovněž jako předseda redakční rady vědeckého časopisu Ochrana ovzduší. V roce 1971 předložil k obhajobě doktorskou disertační práci z oboru filtrace aerosolů pórovými filtry. K obhajobě však již připuštěn nebyl a získání titulu DrSc. mu bylo znemožněno. Na jaře 1972 byl z politických důvodů zbaven funkce vedoucího oddělení domovského ústavu a bylo mu zabráněno získat odpovídající zaměstnání v oboru na jiných specializovaných pracovištích. Tato bezvýchodná situace se stala rozhodujícím podnětem pro jeho nucenou emigraci do zahraničí. Na podzim roku 1972 vycestoval se svojí ženou Drahuší (rozenou Sýkorovou, pocházející z Panošího Újezdu) do Rakouska, kde asi po měsíčním pobytu obdržel díky dřívějším zahraničním vědeckým kontaktům nabídku na zaměstnání v Ústavu chemie životního prostředí Fraunhoferovy společnosti ve Schmallenbergu (SRN, Severní Porýní-Vestfálsko). Tam také ještě koncem téhož roku (ve věku 49 let) nastoupil a pracoval až do odchodu do penze v roce 1991.

V tomto ústavu vedl oddělení aerosolů, dále se věnoval problematice znečištění ovzduší průmyslových a městských aglomerací jak Evropy, tak USA, Taiwanu a Austrálie. Výzkumně se později úzce specializoval na problematiku azbestových vláken v životním prostředí (ovzduší, voda) a na jejich karcinogenní působení na lidský organizmus. V tomto oboru se postupně stal světově uznávaným odborníkem. Přednášel na významných světových kongresech a univerzitách od USA přes Evropu a Asii až po Japonsko a Austrálii. Řada doktorandů z amerických a japonských univerzit realizovala na jeho oddělení studijní pobyty a přijížděli za ním významní profesoři ze světových univerzit. Na závěr jeho profesní kariéry mu v USA v říjnu 1989 udělila Americká asociace pro výzkum aerosolů prestižní cenu Davida Sinclaira za celoživotní práci a vědecký přínos ve výzkumu a technologii aerosolů. Stal se tak prvním neamerickým nositelem této ceny. I po odchodu do důchodu stále pravidelně docházel do ústavu ve Schmallenbergu a ve zvýšené míře se věnoval publikační činnosti ve své vědní specializaci. Stále přednášel na významných světových kongresech a jako editor publikoval v USA čtyři rozsáhlé vědecké monografie (v nakladatelství Ellis Horwood Limited a v Lewis Publishers).

Ani po dlouhodobém působení v zahraničí však nezapomněl na svoji rodnou zemi a přes zde prožitá dřívější příkoří hned v roce 1990 nabídl nové československé vládě svoji odbornou pomoc. Česko, včetně svého rodného Rousínova a Rakovnicka pravidelně navštěvoval, trvale vrátit se však již nechtěl. Příliš si zvykl na vědecké a sociální poměry západní Evropy a až do své smrti byl vděčný německým kolegům, že mu nabídli pomocnou ruku při řešení složité životní situace, způsobené zvůlí komunistického režimu tehdejšího Československa. Za ilegální pobyt v zahraničí byli Dr. Spurný a jeho manželka v roce 1974 v nepřítomnosti odsouzeni ke ztrátě československého občanství a k propadnutí majetku. Ani po změně politických poměrů po roce 1989 však o žádnou rehabilitaci nepožádali.

K osobním zálibám Květoslava Spurného patřilo cestování (dokonale ovládal němčinu a angličtinu a na slušné úrovni také francouzštinu) spojené s poznáváním cizích zemí z kulturního i přírodního hlediska. Byl také celý život vášnivým pěším turistou a i v pozdním věku pravidelně chodil na několikahodinové procházky po kopcovitém a lesnatém okolí Schmallenbergu, takže si až do konce života udržoval výjimečně dobrou fyzickou kondici. Tato záliba se mu ale nakonec stala osudnou, protože 3. listopadu 1999 ve večerních hodinách tragicky zahynul v blízkosti svého bydliště, když jej při návratu z jedné takové túry při přecházení silnice srazilo v plné rychlosti projíždějící osobní auto.

Květoslav Spurný a jeho manželka Drahuše měli dva syny. Starší syn Květoslav se narodil 18. září 1949 a po maturitě v roce 1969 emigroval do SRN. Tam se později usadil v Kolíně nad Rýnem, kde dlouhodobě pracoval v Západoněmecké zemské bance (WestLB) jako investiční poradce. Mladší syn Petr se narodil 9. června 1951 a jako jediný rodinný příslušník Československo neopustil. Vystudoval na Agronomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně zootechnický obor se specializací rybářství (1976). Na této univerzitě působí nepřetržitě od roku 1979, nejprve jako technický odborný pracovník, od roku 1990 jako vedoucí ústavu rybářství a hydrobiologie. V roce 2006 byl prezidentem republiky jmenován univerzitním profesorem a od téhož roku zastává na mateřské fakultě funkci proděkana pro vědecko-výzkumnou činnost a doktorské studium. Celá rodina Dr. Spurného se po nucených rozlučkách v letech 1969 a 1972 znovu sešla až v létě 1990 ve Schmallenbergu v Německu.

Bratři Květoslav a Zdeněk Spurní. (Soukromý archiv XY).