Rybníky

    Největší rybník jest ve vsi ve východní části obce, naposledy byl opraven v roce 1934, rybník byl zčásti rozšířen.

       Pod tzv. "židovnou" býval malý rybníček, vlastně louže, která při stavbě silnice k újezdu, jež prováděla obec ve své režii, byl až na malý zbytek zavežen. Zbytek louže té dříve čas od času byl vycízen či bahno vyveženo, poslední léta je však ponechán osudu, bahnem jest úplně zanesený a zarůstá travou.

       Pode vsí u cesty ke hřbitovu býval také menší rybník, jehož vodu používali při výrobě flusu, potaše z dřevěného popela, v sousedící židově flusírně (dnes č.p. 79). Rybníček ten byl při povodni v roce 1872 úplně bahnem a kamením zanešen, tehdejší majitel jeho Martin Hrádek zřídil z něho louku.

       U tzv. Průhonu byl také rybníček, dnes louka patřící k č. p. 32. Hráze jsou ještě patrny a políčka na nich jmenují majitelé "na hrázi".

       Louka při silnici ke zhořské cihelně bývala též rybníkem a dokud tam nebyla cesta, kudy vede dnes vesnice, byl spojen s rybníkem tzv. "kamenným". Hráz je ještě dnes patrná.

       Na lukách pode vsí "na Vůbci" jejich část je ještě dnes majetkem obce, bývá i při největším suchu, i v roce 1934 při světovém suchu, kdy byla země již od předešlého roku vyprahlá, bylo patrno elipsovité místo zasahující do luk. Na místě tom naroste otava i při největším suchu, kdy jiná luka jsou úplně spálena. V jednom místě v louce č.p. 63 a k bývalé usedlosti č.p. 4 v této elipse bývá při mokrém roce houpačka. Místo toto celé bylo as rybníkem v době, kdy ještě rybník tzv. "velký" na návsi zřízen nebyl. Byla tam ze vsi cesta.

       Před č.p. 4 byla louže tzv. "Buršojc rybníček", jež obec zavezla zbývajícím materiálem při stavbě silnice prováděné v letech 1898 – 1900.

       Na dvoře usedlosti č.p. 29 přišlo se po roce 1900 při výkopu materiálu z hnojiště na zavezený rybník bahnem. Býval to as rybníček pro potřebu původního statku č.p. 28, než byl tento rozdělen.

       Rybníček tzv. "malý" před č.p. 29 a 30 byl asi zřízen po rozdělení shora jmenované usedlosti č.p. 28. Posledně bahno z něho bylo vyváženo asi v roce 1917 ve světové válce, vyvezlo se jen asi polovic a od té doby zanášel se, až se zanesl úplně. O rybníček ten, vlastně smrdutou louži, dlouho se jednalo, má-li se zrušit či nikoliv. Zástupci obce z tzv. "chaloupek", nechtěli zavežení připustit z toho důvodu, že kdyby tam vypukl oheň, nedosáhly by hadice dosud stávající stříkačky požární z roku 1890 do dolejší části, též z toho důvodu, kdyby byl vypuštěn velký rybník kvůli cídění, že kdyby v té době vypukl oheň, nebylo by tento čím hasiti. Rybníček ten k témuž účelu se naprosto nehodil, neboť i když se bahno z něho vyvezlo, za rok, nejdéle za dva, byl již bahnem zase tak zanešen, že stříkačka k němu se nemohla upotřebiti. V roce 1934 zakoupila obec novou motorovou stříkačku s velkým výkonem, takže pak došlo v obci k dohodě, že se má rybníček zavézti. Stalo se to a zřízeno na místě tom cvičiště pro Sokol a hasičský sbor.

       Před číslem 86 byl malinký rybníček – loužička, společně vždy cízená majiteli č.p. 15 a 86, teprve před 60 léty asi rozdělený na dva. Zavezen byl v roce 1933 majitelem č.p. 86 a obcí, která toho roku opravovala cestu na hořejší straně obce.

       Menší rybníčky – louže pro potřebu hospodářství jest ještě jeden dosud na zahradě k č.p. 6 patřící, ale již jen pro husy a kachny, v č.p. 37 na dvoře byla podobná louže, v č.p. 10 na dvoře, v č.p. 13 též na dvoře, do níž v mém chlapeckém věku spadla obličejem a utopila se školačka Josefa Síbová při nahýbaní se s talířkem pro vodu.

       Pro dobytek nosili občané vodu většinou z velkého rybníka, z dolejší strany asi tři popisná čísla a část občanů z chaloupek chodili pro vodu na zahradu do "Kirchojc studánky".