Pamětní kniha obce Rousínov
Kronikářem byl zvolen ve schůzi obecního zastupitelstva ze dne 12. listopadu 1922 tehdejší řídící učitel Frant. Buša. Tento v roce 1924 odešel do penze, kroniku však po několika letech zaslal obci čistou zpět, nic do ní nenapsav. Uvolil jsem se tedy já Josef Macák rolník v Rousínově čp 63, že kroniku obecní dle možností budu psáti. Dostal jsem se k tomu až koncem roku 1937, pozdě, ale přec. Narodil jsem se v Rousínově v čísle popisném 63 dne 26. 2. 1885, jsem tedy při započetí psaní obecní kroniky 53 roky stár. Vychodil jsem dvoutřídní obecnou školu v Rousínově, ve školním roce 1900-1901 navštěvoval jsem rolnicko-chmelařskou školu v Rakovníku. O prázdninách 1901 zemřel mi otec, navštěvoval jsem následkem toho ve školním roce 1901-1902 školu tu pak jen v prvním pololetí, z jara 1902 musel jsem se ujmouti hospodářství.
V Rousínově bydlil jsem nepřetržitě, s výjimkou tří let 1921-1924, kdy jsem měl spachtováno hospodářství v Rakovníku, avšak i tu jsem často do Rousínova dojížděl, neb jsem obhospodařoval svoje hospodářství zároveň, takže mi z událostí v Rousínově takřka nic nemohlo ujíti.
Do letopisecké komise byli zvoleni v roce 1922 mimo tehdejšího starosty Václava Šice občané Antonín Konopásek rolník z Rousínova čp. 67 a František Triner, tehdy rolnický syn z připojené k Rousínovu osady Nové vsi.
ROK 1937
POPIS OBCE.
Katastrální a místní obec Rousínov, ležící 10 km pěšky směrem jihozápadním od Rakovníka, rozkládá se na mírném severním svahu, podél potůčku, který od Nové Vsi, z východu na západ, severně od obce zahradami a loučkami, dále podél části obce zvané „chaloupky“ a pak údolím „v Gruntě“, pořád směrem západním k Jankovic mlýnu pod Krakovcem protéká.
Sestává z části zvané „ve vsi“, jíž tvoří obdélníková prostorná náves, svými stranami skorem pravidelně shodná se stranami světovými. Uprostřed návsi stojí skupina budov, jež dosti nemile vzhled obce ruší. Při silnici k Modřejovicům, při západní____________jihozapadně návse jsou tři popisná čísla.
Část obce, zvaná „chaloupky“ ležící v těsném sousedství části obce – „ve vsi“, jest původu novějšího, byla postavena koncem 18tého a během 19.tého století, směrem severozápadním „na obci“.
Obec čítá 87 čísel popisných, měla v roce 1930 při sčítání lidu 409 obyvatel, tvoří s osadou Novou Vsí, mající 5 čísel popisných a 26 obyvatel, jednu politickou obec.
Nejstarší části obce byla as severní, ležící při potůčku a chráněná před severními větry návrším zvaným „na Vrchovnici“. Roku 1785 měla obec dle Schallera 35 čísel popisných, což se shoduje s popisem hasičského inventáře v obecních počtech z r. 1790, kde jsou uvedena jména tehdejších majitelů a kolik kusů konví slaměných k hašení ohně v kterém jednotlivém čísle pop. se nachází. Několik málo roků před tím, když bylo provedeno nařízené číslování domů, měla obec 32 čísel pop. a při počítána tehdy k Rousínovu samota „Vinice“ u mlýna „Prachárny“ pod vrchem. Hradištěm, jako číslo pop. 33. Stav ten trval až do založení nových pozemkových knih v r. 1877. Tehdy byla samota „Vinice“ připočítána k osadě Zhoři, později ještě o obci Červenému Zámku či Krakovci. Přiškolena byla k obci Rousínovu až do r. 1896, v kterémž to roce si obec Červený Zámek postavila školu svoji.
V roce 1801 měla obec již 52 čísel pop. Domy přibývaly hlavně dělením selských usedlostí na 4-6 menších chalupnických usedlostí a pak stavěním chaloupek domkářských „na obci“. Roku 1838 bylo v obci již 67 čísel popisných, roku 1869 již 82 čísel.
Potom ještě přibyla čís. popisná 83, kteréž číslo dané domku zvanému „Židovna“, stojícímu při vchodu do obce po pravé straně od Újezda již před r. 1790 a označenému jako židovský domek římskou číslici I.
Když bylo na dvoře postaveno chalupnické usedlosti číslo popisné 26 nové stavení na východní straně dvora, dáno tomuto číslo 26 a staré ponechané jako výměnkářská chaloupka, očíslovaná číslem 84. Chaloupka výměnkářská při čísle popisném 27, očíslována číslem popisným 85. Při rozdělení usedlosti čísla popisného 15 na dvě hospodářství, přistavěním obytných místností k ovčínu stojícímu na dvoře usedlosti č. pop. 15, dáno nové usedlosti číslo 86. Výměnkářské chaloupce č. popisné 37 dáno číslo popisné 87.
Scházející číslo popisné 33 dáno v roce 1912 zřízené z komůrek výměnkářské chaloupce při čísle popisném 9, na dvoře tohoto stojících, scházející číslo popisné 51, kteréž původně stálo na východní straně obce mezi číslem popisným 5. a 6tým. Tam, kde od roku 1885 stojí chlévy k čís. pop., patřící dáno domku, který roku 1908 postavili manželé Josef a Anna Řenčovi na dvoře bývalé usedlosti číslo popisné 19, na místě projíždějící kolny až do téhož roku tamže v těsném sousedství domu číslo popisné 20 stojící.
Scházející číslo popisné 80, kteréž tuším stálo na zahradě ve břehu při pěšince k čís. pop. 25. dnes patřící a jež „cvokárnou“ nazývali, dáno v roce 1919 ze špýchárku zřízenému domku při čísle popisném 67, na dvoře téže usedlosti, jakožto výměnkářovu obydlí. Jelikož číslo popisné 84 pro sešlost a neschopnost k obývání bylo zrušeno, dáno toto číslo domku nově v základě zákona o stavebním ruchu na základě státní záruky v roce 1936 postaveno truhlářem Rudolfem Polcarem na pozemku číslo parc 966 kdysi k čís. pop. 24. patřícímu.
Číslo popisné 4, kteréž až do roku 1909 stálo v těsném sousedství čísla popisného 73, kteréhož roku počátkem července do základu, ježto bylo celé dřevěné shořelo, postavili manželé František a Božena Fröglerovi rolníci z čísla popisného 28. při zděném došky krytém chlévu, který ze staré usedlosti zůstal státi, nový příčně stavěný domek v těsném sousedství dvora k číslu pop. 3 náležejícího. Domek obdržel zase číslo popisné 4 .Stavbou tohoto započali 7. července 1925, dokončili Celých 16 roků nebylo při zchátralých budovách, dřevěné stodůlce na spadnutí a rozpadávajícímu se chlévu obytného stavení. Stodůlka skutečně ještě před postavením nového domku padla. Byla to novodobá poustka.
Dnešními majiteli budov a usedlostí jednotlivých jsou: čís. pop. 1 Antonín a Marie Šmídovi, domkáři - bývalá stará škola. Čís. popisné 2 Václav a Anna Šímovi, rolníci. 1. a 2hé číslo uprostřed obce. Číslo popisné 3., Václav a Marie Macákovi rolníci, 2. stavení od zdola, ve východní straně návse. Číslo popisné 4. František a Božena Fröglerovi výměnkáři číslo popisné 28. Číslo popisné 5 Josef a Marie Hartmanovi, rolníci a hostinští v téže řadě, co číslo 3 a 4.
Číslo popisné 6 Rudolf a Antonie Folbrovi rolníci v téže řadě.
Číslo popisné 7 Josef a Valerie Krausovi, rolníci v téže řadě, poslední v hořejším rohu.
Číslo popisné 8 Josef a Emilie Řenčovi, domkáři v hořejší jižní straně, druhé hospodářství od východní strany.
Číslo popisné 9 Josef a Františka Krauzovi, rolníci. Též číslo popisné 33, na dvoře jejich usedlosti v téže řadě, co číslo 8. Číslo popisné 10 Václav a Barbora Polcarovi domkáři v téže řadě.
Číslo popisné 11 Jaroslav a Helena Bretšnaidrovi - rolníci v téže řadě. Číslo popisné 12 František a Františka Hartmanovi rolníci v téže řadě. Číslo popisné 13 Jan Františka Novákovi, domkáři v téže řadě.
Číslo popisné 14 Václav a Marie Korychovi, rolníci v téže řadě.
Číslo popisné 15 Josef a Anna Titlbachovi rolníci, v téže řadě.
Čís. pop. 13 Jan a Františka Novákovi, domkáři v téže řadě.
Čís.pop. 14 Václav a Marie Korychovi, rolnící v téže řadě.
Čís.pop. 15 Josef a Anna Titlbachovi, rolníci v téže řadě.
Číslo popisné 16. František a Marie Laitnerovi, rolníci a hostinští - bývalá dominikální krčma v západní straně návse v hořejším rohu.
Číslo pop. 17 Josef a Emilie Slabých, domkáři v téže řadě, druzí od shora.
Čís.pop. 18 Augustin a Johana Ječmínkovi, domkáři v téže řadě, třetí od shora.
Čís. pop. 19 František Ehm a tchyně jeho Marie Spěváčková, výměnkářka z č.pop. 25. František Ehm provozoval v témže domě pekařství, jeho žena Marie provozuje dosud v témže domě obchod kupecký.
Čís. pop. 20 Antonín a Anna Polcarovi, domkáři, též s ním sousedící domek čp. 35.
Čís. pop. 19 a 20 ještě v řadě co předcházející domovní čísla, číslo pop. 35 již v „chaloupkách“.
Čís. pop. 21 obecní domek pro chudé příslušníky, kteří si nemohou zaplatiti byt, bývalá pastouška, obydlí pastýře s chlévem pro plemeníky, - dříve majetek starousedlíků 34, později 38 spolumajitelů.
Číslo popisné 22 Václav a Marie Macákovi domkáři.
Čís. pop. 23 Josefa Šicová, vdova po kameníku, majitelka přídělových pozemků z pozemkové reformy.
Domky číslo popisné 21, 22 a 23 jsou v levé řadě, když se jde ze vsi do chaloupek ke hřbitovu.
Čís. popisné 24 František Hartman okresní cestář ve výslužbě, majitel pozem.
Číslo popisné 25 Václav Spěváček a Růžena rolníci.
Číslo popisné 26 Marie Torová manželka Františka Tora, s nímž je spolumajitelkou pozemků.
Číslo popisné 27 Rudolf a Anna Konopáskovi, rolníci, též sousedící číslo popisné 85.
Čísl popisné 28Emil a Božena Folbrovi, rolníci.
Čís. pop. 29 Václav a Anna Konopáskovi, rolníci.
Číslo popisné 30 Jan a Anna Bretšnaidrovi, rolníci.
Číslo popisné 31 a 63 s ním sousedící, Josef a Marie Macákovi, rolníci.
Číslo popisné 32 František Lédl domkář polovicí, matka Marie Ledlová polovicí. Čís. pop. 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 63, 31, 32 jsou v řadě v severní straně návse, počínaje z rohu od západu k východu.
Číslo popisné 34 Josef a Františka Benešovi uprostřed návsi - rolníci.
Číslo popisné 36 fara na prostranství na západní straně kostela.
Číslo popisné 37 Antonín a Marie Burianovi, rolníci, též číslo popisné 87v hořejší řadě, první od východního rohu.
Číslo popisné 39. Josef Lipert úředník státních drah v Hradci Králové, též číslo popisné 46, domkářské hospodářství v uličce, již vede vozová cesta ke Zhoři a ke hřbitovu.
Číslo popisné 40 František a Františka Pokorných - penzista elektrických podniků města Prahy. Jest to domek s povinou korcem zahrady při silnici k Modřejovicům v sousedství hostince číslo popisné 16. Rodný domek Karla Buriana, slavného českého světového pěvce, který má na domku tom od roku 1934 pamětní desku.
Číslo popisné 41 František a Johana Lédlovi domkáři, uprostřed návse.
Číslo popisné 42 Božena Vaitová domkářka, vdova po truhláři, v levé řadě, když se jede ze vsi dolů ke hřbitovu mezi číslem popisným 22 a 23tím.
Číslo popisné 43 František a Františka Koutecký, rolníci v hořejší jižní řadě návse,
mezi číslem popisným 11 a 12tým.
Číslo popisné 44 Josefův Amálie Hrádkovi horník a domkář v uličce ke Zhoři, v sousedství čísla popisného 38 a 39.
Číslo popisné 38 Karel a Antonie Volráb, domkáři na rohu uličky naproti číslo popisné 48.
Číslo popisné 45 Rudolf a Božena Hlavovi, zedník v sousedství čísla popisného 44 a 38.
Číslo popisné 47 Josef a Marie Šímovi, domkáři po levé straně v uličce ke Zhoři mezi číslem popisným 48 a 46.
Číslo popisné 48 Vladimír a Marie Kuncovi domkář a zedník na rohu.
Číslo popisné 49 Frant. a Anna Spurný domkář a krejčí, poslední v levé řadě, když se jede ze vsi dolů ke hřbitovu
Číslo popisné 50 Václav a Barbora Svobodovi, ve východní řadě návse, mezi číslem popisným 73 a 5tým – rolníci.
Číslo popisné 51 Jaroslav a Anastázie Řenčovi, rolníci v západní řadě návse, mezi číslem popisným 19 a 20tým.
Číslo popisné 52 majetek 34 podílníků – starousedlíků, obydlí pro kováře, první v levé řadě ke mlýnu.
Číslo popisné 53 Josefa a Růžena Hartmanovi, rolníci v severní řadě návse, mezi číslem popisným 31 a 32.
Číslo popisné 54, domek se zahradou a pozemkem Marie Roučková, rozvedená, v pravé řadě dole, když se jede ze vsi ke hřbitovu.
Číslo 55 Karel a Milada Dykastovi, domkář a kolář, v levé řadě, když se jde ze vsi k Jankovic mlýnu, mezi číslem popisným 52 a 60.
Číslo popisné 56 Josef a Marie Koptovi domkáři, rohový domek v hořejší řadě u silnice v bráně.
Číslo 57 domek, Marie Líbalová v Praze.
Číslo popisné 58 Josefa Božena Krausovi domkáři.
Číslo popisné 59 František a Josefa Korfovi, domkáři.
Číslo popisné 57, 58, 59 tvoří s číslem popisným 69 malé prostranství v „chaloupkách“ když se jede do Gruntu ke Krakovci.
Číslo popisné 60 František a Anna Holubovi domkáři - třetí domek v levé řadě, když se jde ze vsi k Jankovic mlýnu.
Číslo popisné 61 Anna Vaitová domkářska v téže řadě co předcházející.
Číslo 62 Václav a Jarmila Strejčkovi, domkáři - v téže řadě.
Číslo popisné 64 Oldřich a Anna Hejdovi domkáři v hořejší řadě návse mezi číslem popisným 14 a 15.
Číslo popisné 65 František a Anna Hlavovi krejčí, domek bez pozemků.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Číslo popisné 66 Antonín a Růžena Redlovi v Praze, domek „za branou“ u silnice
Číslo popisné 67 Antonín a Zdenka Konopáskovi, rolníci, též s ním sousedící číslo popisné 80. První usedlost ve východní ředě návse.
Číslo popisné 68 Vincentc Vait domkář.
Číslo popisné 69 Josefa a Růžena Jeřábkovi domkáři, v pravé řadě ke mlýnu.
Číslo popisné 70 Josef a Josefa Leitnerovi domkáři v téže řadě poslední domek.
Číslo popisné 71 Alois a Barbora Výškovi domkáři, v levé řadě k mlýnu.
Číslo popisné 72. Antonína Božena Švarcovi domkáři - mlynářský dělník, domek uprostřed návse.
Číslo popisné 73 František a Antonie Šicovi, domkáři, ve východní řadě návse, mezi číslem popisným 4 a 50tým.
Číslo popisné 74 Anna Jeřábková, domkářka – vdova, v pravé řadě ke hřbitovu.
Číslo popisné 75. Antonín Slabý, Karolína Kulovaná, každý polovicí, dům v západní řadě návse, mezi číslem popisným 16 a 17.
Číslo popisné 76. Ludvík Popr v severní ředě návse, mezi číslem popisným 24 a 25tým.
Číslo popisné 77 Anna Maurová, manželka kováře, domkáři v pravé řadě ke hřbitovu.
Číslo 78 František a Emilie Engltalerovi, domkáři druzí od shora v pravé řadě ke hřbitovu. Číslo 79 František a Marie Hartmanovi, domkář – tesař, poslední domek ke hřbitovu.
Číslo 81 nezletilý Václav Slabý - hostinec s pozemky v severní řadě návse mezi čísly 26 a 27. Číslo 82 Obecná škola, majitel obec.
Číslo 83 František a Marie Poprovi obchodníci s peřím. Domek u vchodu do obce po pravé straně od Újezda zv. „Židovna“.
Číslo popisné 84 Rudolf a Františka Polcarovi, domkář - truhlář, u silnice „za branou“.
Číslo 86 Ladislav a Marta Titlbachovi rolníci,v hořejší řadě návse mezi číslem 15 a 56.
V čísle popisném 3 obecně od pradávna se říká u Niklů. Když byl statek ten rozdělen roku 1838 mezi bratry Macáky říkalo se pak v rozděleném statku nově číslo 67 označeném u dolejších Niklů, v původním u hořejších Niklů. Když se můj praděd František, také Macák přistěhoval do Rousínova v roce 1842, na koupený poloviční grunt číslo popisné 63, aby se snáze dorozuměli o kterého Macáka jde, pojmenoval jeho usedlost jménem, kterým označovali jeho statek ve Svinařově „u Říhů“.
Pojmenování to dosud u nás všeobecně se užívá.
V čísle popisném 24, kde byla do roku 1895 rodina Vyskočilova, říkalo se „u Rybáků. Dnes již jen starší pokolení na to pamatuje.
V čísle popisném 25 říkalo se „u Fryšů“.
V čísle popisném 27 „u Hanzlíků“
V čísle popisném 28 „u Kirchů – dosud.
V čísle popisném 53 „u Čančlů“.
V čísle popisném 7 – u Čváhů – dosud
V čísle popisném 32 u Frantů – dosud
V čísle popisné 43 u Venclů - dosud
Na posledních dvou usedlostech bylo jméno Koutecký, aby se rozeznávalo, používalo se křestních jmen. Kromě toho pojmenovány dle řemesel statky číslo 17 a 37 „u kovářů“ když koupili tyto a hospodařili na nich kováři ze zdejší obecní kovárny.
V čísle popisném 9 říká se dosud „u Lédlíků“, býval na čísle 9 v roce 1790 hospodářem Jiří Ledl.
Též na čísle 7 bylo jméno dnešní u Čváhů od jména hospodáře. V roce 1790 hospodařil na něm Antonín Čváha.
V čísle popisném 13 říkalo se „u Hrobníků“.
V čísle popisném 22 býval v roce 1772 až 1795 Jan Lipert – v obecních počtech jmenovaný „Cimbálník“
Připojená osada k Rousínovu, Nová ves čítá 5 čísel popisných a měla při sčítání v roce 1930 15(?) obyvatel přítomných. V roce 1890, k 31. prosinci téhož roku měla při sčítání 6 čísel popisných. Dnešními majiteli jsou:
Číslo popisné 1 František a Marie Bílkovi rolníci.
Číslo popisné 2 Antonín a Marie Spurný rolníci.
Číslo popisné 3 František Triner polovicí, Anna Trinerová matka polovicí, rolníci.
Číslo popisné 5 František a Josefa Polcarovi domkáři.
Číslo popisné 6. Josef Truksa otec polovic, Josef Truksa syn polovicí, rolníci. Bývalá dominikální zájezdní krčma.
Číslo popisné 4 zrušil majitel Josef Jeník, rolník z Rousínova číslo popisné 26, ke kterémuž číslu popisnému byly pozemky od čísla popisného 4 v Nové Vsi připojeny do roku 1910. Téhož roku majitel Josef Jeník rozprodal pozemky od čísla popisného 4 mezi majitele čísla popisného 1, 2, 3, 6, část jednoho pozemku do Rousínova, část do Svinařova.
Osada Nová Ves leží as 20 minut cesty východně Rousínova při cestě do Skupé a křižující jí cestě z Hvozda do Svinařova, bývalé to starodávné dálkové cestě - silnici z Rakovníka do Radnic a na Zbiroh.
Obec Rousínov leží 448 m nad mořem, nejnižší místo při stoku potůčku od Rousínova s Trubským potokem od Zhoře 384m, nejvyšší vrch Hůrka, jinak „na kapličce“ zvaný 489 m jest trigonometrickým bodem. Odtud jest za jasného dne daleký rozhled. Na západ jest viděti až za Kralovice, na jihozápad za Plzeň, Radyně, často i Čerchov na pomezí v Českém Lese, na jih Zbiroh zámek a dále za ním pásmo brdské k Příbrami, na jihovýchod a východ rozsáhlé křivoklátské lesy, pouze na sever jest rozhled omezenější, brání mu blízká Senecká hora. Opačně Hůrka s přilehlou Novu Vsí viděti zdaleka od z Kralovic, Plzně, z dalekých Brd, odkud se malebně vyjímá. Hůrka sama jest porostlá borovým lesíkem, který i s blízkým sousedním lesíkem, prý bývá viděti, jak říkával můj otec až z Petřínské rozhledny v Praze. Na Hůrce prý chtěli majitelé Slabec, když se jim jednalo na místě sešlé tvrze ve Slabcích při začátku 18. století postaviti nový zámek, stavěti tento místo ve Slabcích zde, i kámen již prý na stavbu byl navežen, ale pak prý se rozhodli z obavy před nedostatkem vody stavěti přec jen ve Slabcích - Pověst ta zdá se mi býti nepravděpodobná, poněvadž tuším v té době, kdy se zámek ve Slabcích stavěl, Nová Ves Hůrkou ještě ke Slabcům nepřináležela, ale ke Zhoři. Jisté jest, že na Hůrce by se podobná stavba byla krásně vyjímala.
Katastrální území, Rousínov měří úhrnem 471 hektarů pozemků. Z toho jest ___________ ha rolí, _________ luk, _________ ha zahrad, ___________ ha pastvin, __________ rybníků, ______ha lesů.
Názvy jednotlivých pozemků, totiž jejich poloh či tratí v Rousínově: Kolem samého sousedství obce jako všudy jinde říká se za „Humny“ (na Slovensku ještě dnes říká se stodole humno). Luka sousedství obce k Nové Vsi jmenuji se na „Vůbci“. Byla to ještě roku 1790 louka užívaná 25 starousedlými sousedy společně, vyjma čísla popisného 32, jemuž jeho díl odměřen a k jeho zahradě podle Niklovic statku za židovnou přiměřen byl, hospodářem tehdy byl na chalupě té, jak v obecných počtech za té doby zaznamenáno Franc Koutecký.
Poloha pozemků rolí při hranicích katastrálního území, Svinařov, jižně nad obcí a částečně jihovýchodně této, pořád podél hraniční cesty, jmenuje se v „Hlavách“. Východnější část jmenuje se jinak též na „Bučině“. Pozemky severně od cesty k Nové Vsi v blízkém sousedství obce jmenují se u „Drah“, pastviny s obou stran této cesty „Draha“, pozemky ležící dále od obce s obou stran této cesty mají označení u „Nové. Vsi“. Pozemky kolem silnice k Újezdu z kraje od vsi jmenují „u svatého Martina“, dále „na vršku“ anebo „ k závrší“, tam kde silnici přetíná cesta zvaná „průhon“ říká se z obou stran silnice „u Průhonu“, dále, kde se silnice sklání směrem severovýchodním s obou stran silnice, říká se „u Oujezda“ pozemky dole při lukách, louky a pozemky za těmito při hranicích Újezdských slovou „na Nádavku“. Pozemky sklánějící se za návrším severně od obce lukám a též luka jmenují se „za Vrchem“ pozemky za lukami severně ke hranicím katastrálního území Krakovec jmenují zdejší lidé „u Štrajcíblu“. (Streithügel vrch nad takzv. Zhořskou silnicí – kota 473).
Louky kolem potůčku pod chaloupkami jmenují „Poučky“, údolí pod těmito při potůčku „Grunt“, pozemky severozápadně od obce ke Zhoři z kraje od obce při cestě jmenují se „u Kapličky“, dále z obou stran této cesty poloha polí slove „ na Kostelci“. Jest to návrší as 5-10 minut od obce, stoupání od Rousinova jest mírné, na stranu ke Zhořhoskému mlýnci tvoří návrší to ostrý úzký ostroh, který na stranuke mlýnu ostře klesá, na stranu jižní pod ostrohem jest pěkná rovinka, která pak náhle klesá prudkými návrším do „Gruntu“, směrem severozápadním ke Zhoři klesá návrší to mírněji. Vpravo cesty ke Zhoři jest kousek od této mírný úval, severně od tohoto zase hřeben, který klesá směrem severním a kde se říká „ k Rasovně“. Část návrší „Kostelce“ i polohy zvané „ k Rasovně“ v katastrální mapě zvaná jen „Kostelcem“ byla na straně ke Zhoři, kde jsou pozemky horší jakosti pastvinami až do doby císaře Josefa. Tento nařídil, aby obecní pastviny pokud jsou schopny rozdělávání na orné pozemky, byly v tyto proměněny. Za účelem zjištění schopnosti pozemků k témuž účelu byla vyslána na každé panství zvláštní komise. Sedláci mnoho chutí do rozdělávání pastvin neměli, sotva špatně obdělali dosavadní svoje pozemky, když byli nuceni robotovati s potahem na panském. Tehdy prý sedláci z Rousinova měli v užívání celý vrh s pastvinami až k cestě, která podle vrchu vede v sousedství potoka „Trubského“, kde se stéká tento s potokem od Rousínova v „Gruntě“ až k cestě, která od cihelny podél Kamenného rybníka vede k Rousínovu. Když měla přijít ti komise, navedla vrchnost, respektive její úředníci poddané sedláky, aby řekli, že pastviny jsou panské, na panské pastviny se totiž nařízení o rozdělání v pole nevztahovalo. Sedláci rádi uposlechli, ale později toho litovali. Pastviny ty byly dosti porostlé břízami, vrchnost nechala tyto pokáceti, sedláci nemohli proti tomu ničeho činiti, když napřed před komisí tvrdili, že pastviny jsou panské a pak rezignovaně řekli, „ když páni snědli smetanu, ať si podmáslí sní také“ a pastviny vrchnosti ponechali. Tolik tradice. Po převratu větší část těchto pastvin majitel Zhoře Černý, který dvůr Zhoř koupil od velkostatku Slabce, vysázel smrkovým lesem v náhradu za vykácený les, který v poli proměnil. Nynější majitel Ing Radomil na celý tento komplex, mezi lesní stromky, bez ohledu na nevhodnost polohy nasázel třešňový sad. (Oklamání sedláků s pastvinami stalo se tehdy při těch pochozích komisích na mnoha panstvích v Čechách, kupříkladu na panství třeboňském).
Menší část pastvin směrem k „Rasovně“ při provádění pozemkové reformy přidělena na díly jednotlivým přídělcům naproti jejich dílci, utvořeném z panské louky v sousedství pastvin, podél Trubského potoka. Některý přídělce svůj dílec pastviny odcházel též lesem, některý nechal jej holý, bez užitku. Pozemky severně od obce s hřebenem, který kousek dále severně silnice ke Krakovu a silnice k Újezdu se táhne, jmenují se až k lukám a luka ta táhnoucí se od silnice u cihelny směrem od západu na východ také „za Vrchem“.
Pozemky západně obce až k lesu jmenují se „ u Čihadla“, při samém lese pod čihadskou cestou, též „u Niklovské louky“.
Též pozemky nad čihadskou cestou až nahoru k cestě Prachařské slují též u Čihadla. Pozemky jižně prachařské cesty, poblíže této až k lesu jmenují se „u Prachárny“. Nížeji pod těmito část pozemků bližší vsi a silnici, jmenuje se „v Jamách“, část dálek lesu „k Delibě“, obojí pak v katastrální mapě nesou název „Velká Mýť“. Byla ta část ještě počátkem 19. století lesem. Les na jižním svahu pod pražskou cestou jmenuje se též „k Delibě“, též někdo říká „Deliba“, „ v Delibě“, část jižnější za Potůčkem na severním svahu jak v katastrálním území Rousínov, tak panský les v modřejovickém katastrálním území jmenuje se „Deliba“. (V lesních knihách velkostatku slabeckého „Deliva“.)
Pozemky „za Jamami“ jižně k židovskému hřbitovu, jmenují zde „u židovského hřbitova“, nad židovským hřbitovem „ve Vrškách“, kolem pěšiny k Modřejovicům „ u Modřojc“. Pozemky jihozápadně při cestě ke Křici (Chříč) z obou stran jmenují se „u Kubojc mlejna“. Les nad čihadskou cestou k prchařské jmenuje se „u Niklovské louky“.
Pozemky na Nové Vsi v katastrálním území Rousinov, jmenují se „za Humny“, „ na Kapličce, les „za Kapličkou“, pod Kapličkou „za pecí“, „ve Vrškouch“ (les) za vršky, ve Březí, „u Skupý“, „u Mikavcojc studny nebo louže, též paloučku“ ( v sousedství novoveských humen sousedících s tímto paloučkem na kterémžto jest zmíněná studně či louže v katastrálním území Panoší Újezd). Jména jednotlivých dílců či parcel pozemků, jak si je majitelé dle tvaru nebo vzdálenosti, nebo dle osob v obci, které pozemky ty měly v užívání označili „na Klíně“, „u kříže“ (uprachařské cesty mezi čís. par.1338 a čís.p. 1339) „na harfě“, „na bochníčku“, „v parezích“, „ v lesíkách“, „na podloučce“, „na sekyře“, „na školce“, „v Americe“, „ louka pastýřská“,“ pole kovářské“, „pole učitelské“, „ na dlouhejch“, „za hospodou“, „v kameništi“, „u bezhlavého kněze“, „u zámecké pěšiny“, „u Rybákojc hrušky“, „ Kirchojc studánka“, a jiné ještě dnes se tvořící názvy jednotlivých pozemků.
Cesty „k Nové Vsi“ čís.kat. 1699/2, „ pastejřská cesta“ číslo kat. 1685 a 1686 ,“hlavová cesta“ čís. 1684 kat. „průhon“, čís.1702 a 1703, „ číhadská cesta“ čís.kat. 1714, „prachařská cesta“ čís.kat. 1715, „cesta do jam“, kolem židovského hřbitova ke Křici „cesta ke Kubojc mlejnu“ čís. kat.1722, cesta „ke kapličce“ od vsi na Zhoř čís.kat. 1707, cesta „v Gruntě“ čís.kat. 1718 vedoucí do „Jankovic“ mlejna, okresní silnice do Újezda čís. kat.1701 dříve „cesta k Oujezdu“, silnice ke Krakovu čís. kat. 1699, dříve cesta „na Vrchovnici“ k cihelně, silnice do Svinařova k Modřejovicům, čís. kat. 1682 a 1729 dříve cesta do Modřovic, cesta do Skupé.
Pěšiny „k Modřojcům“ či Modřovská pěšina, pěšina skrz kovářojc. čís. kat. 1631do Svinařova, dvorem mezi čís.pop. 37 a 83. Obě tyto pěšiny vznikly prý když majitel Zhoře, jež byla oprávněným dominiem pro vykonávání roboty poddanými z Rousinova, koupili též dvory ve Svinařově a v Modřejovicích. Aby si robotující cestu sobě i potahům zkrátili a aby hovězí potahy volské po špatné cestě se neotlačili, nespíchali jak se zde říká, ponechali pěšiny, které trávníkem urostly.
„Pěšina zámecká“ vede z Krakovce ke mlýnu Jankovic, pak pořád směrem jihovýchodním přes panský les, přes rousinovské lesy, pak po cestě čís. kat. 1721 a 1726 a pak směrem jihovýchodním po cestě čís.kat.1725 mezi pozemky rousínovskými,dále pak vedla přes okresní silnici k Modřejovicům hlubokým širokým úvozem, donedávna trním zarostlým, kudy vede dnes odbočka okresní silnice do Svinařova odtud dále po cestě pořád směrem jihovýchodním do Slabec.
Rybník jest ve vsi ve východní části obce o katastrální výměně 460 sáhů, ve skutečnosti je však mnohem větší, ježto voda sama jej rozšiřuje a též při poslední opravě v roce 1934, kdy byl opraven taraz, byl rybník v jižní části rozšířen. Pod tzv. židovnou býval malý rybníček, vlastně louže, která při stavbě silnice k Újezdu, již prováděla obec ve své režii, byl až na malý zbytek zavežen. Zbytek louže té dříve čas od času byl vycízen či bahno vyvezeno, poslední však léta ponechán osudu, bahnem jest již úplně zanesený a zarůstá trávou. Pode vsí u cesty ke hřbitovu býval také menší rybník čís. kat. , jehož vodou používali při výrobě flusu –potaše z dřevěného popela, v sousedící židově flusírně (dnes číslo popisné 79). Rybníček ten byl při povodni v roce 1872 úplně bahnem a kamením zanešen, tehdejší majitel jeho Martin Hrádek zřídil z něho louku.
U tak zv.. Průhonu byl také rybníček, dnes louka čís. kat. 552 patřící k čís. pop. 32. Hráze jsou ještě patrny a políčka na nich jmenují majitelé „na Hrázi“.
Louka čís. kat.721 při silnici ke Zhořské cihelně, bývala též rybníkem a dokud tam nebyla cesta kudy vede dnes silnice, byl spojen s rybníkem zvaným „kamenný“ (dle toho, že měl kamennou hráz, ještě dnes patrnou) v kat. území, Krakovec.
Na lukách pode vsí „na Vůbci“ , jejichž část jest ještě majetkem obce, bývá i při největším suchu v roce 1934 při tak skokem světovém suchu, kdy byla země již od předešlého roku 1933 vyprahlá, bývalo patrno elipsovité místo, zasahující i do luk číslo parc. od čísla popisného 30, číslo parc. od čísla popisného 63 a do čísla parc. od bývalé chalupnické usedlosti čp. 4 nápadně se zelenající. Na místě tom naroste otava i při největším suchu, kdy jiná luka jsou úplně spálena. V jednom místě v louce k čís. pop. 63, a k bývalé usedlosti číslo 4 v této elipse přebývá při mokrém roce houpačka. Místo toto celé bylo as rybníkem v době, kdy ještě rybník zvaný „velký“ na návsi zřízen nebyl. Byla tam ze vsi cesta. Před číslem popisným 4 byla louže zv. Buršojc rybníček, již obec zavezla zbývajícím materiálem při stavbě silnice prováděné v letech 1898 až 1900.
Na dvoře usedlosti čp. 29 přišlo se po roce 1900 při výkopu materiálu z hnojiště na zavežený rybník bahnem. Býval to as rybníček pro potřebu původního statku (čís. pop. 28), než tento byl rozdělen. Rybníček zvaný „malý“ před čís. pop. 29 a 30, byl asi zřízen po rozdělení shora jmenované usedlosti č. pop. 28. Posledně bahno z něho bylo voženo as v roce 1917 ve světové válce, vyvezla se jej však asi jen polovice a od té doby zanášel se až se zanesl skoro úplně. O rybníček ten, vlastně smrdutou louži, dlouho se jednalo, má-li se zrušit či nikoliv. Zástupci obce z tzv. chaloupek nechtěli zavežení připustit z toho důvodu, že kdyby tam vypukl oheň, nedosáhly by hadice je dosud stávající stříkačky požární z roku 1890 do dolejší část, též z toho důvodu, kdyby byly puštěn „velký rybník“ kvůli cídění, že kdyby v té době vypukl oheň, nebylo by tento čím hasiti. Rybníček ten témuž účelu však se naprosto nehodil, neboť i když se bahno z něho vylezlo, za rok, nejdéle za dva, byl již bahnem zase tak zanešen, že stříkačka k němu se nemohla u potřebiti. V roce 1934 zakoupila obec novou motorovou stříkačku s velkým výkonem, takže pak došlo na v obci k dohodě, že se má rybníček úplně zavézti. Stalo se to zařízeno na místě tomu cvičiště pro „Sokola“ a hasičský sbor.
Před číslem popisným 86, byl malinký rybníček – loužička, společně vždy cízená
majitely čís. pop. 15 a 86, as před 60 lety teprve ve dva rozdělený. Zavežen byl v roce 1933 majitelem číslem popisným 86 a obcí, která toho roku opravovala cestu na hořejší straně obce.
Menší rybníčky - louže pro potřeby hospodářství jest ještě 1 na zahradě k čís. pop. 6 patřící, ale již jen pro husy a kachny, v čís. pop. 37, na dvoře čp. 37 byla podobná louže, v čís. pop. 10 na dvoře, v čís. pop. 13, též na dvoře, do níž v mém z chlapeckém věku spadla obličejem a utopila se školačka Josefa Síbova při nahýbání se talířkem pro vodu pro housata. Pro dobytek nosili občané vodu většinou z velkého rybníka, z dolejší strany as 3 pop. čísla a část občanů z chaloupek chodili pro vodu na zahradu do „Kirchojc studánky“ (Bóďa)
Studen s pitnou vodou bylo až do roku 1898 pramálo. V dolejší řadě návse byla pouze naše studna v čísle popisném 63., již zřídil můj děd v roce 1856. Chodilo k nám pro vodu s putnami na zádech a konvemi nošenými „na háčkách“ přes ramena skorem půl vsi.
Pak byla studna v čís. pop. 3, do které chodili také někteří občané pro vodu, v čís. pop. 67 též studna, časem též k pití tehdy braná se silným pramenem, někdy plná vody, že se dala voda rukou konví nabrat bez háku, na návsi na severní straně usedlosti čís. pop. 2 byla též studna s málem vody používaná skorem výhradně majiteli čís. pop. 2. Studna ta byla s povolením obce zavežena r. 1899, když před tím majitel čís. pop. 2 si postavil studnu na dvoře. Zrušená studna byla zřízena v roce 1800, kterýžto rok byl vytesán na jednom kamenu v terasu. Byla tudíž používá na 99 roků.
Na zahradě k našemu číslu pop. 63 patřící byla u potoka neroubená studna s pitnou vodou, do které jezdívali včas sucha občané z Nové Vsi pro vodu přímo z cesty od sušárny přes zahrady. Dědovi mému se zdála od stavení daleko, proto když zřídil si studnu na dvoře a také měla dostatek vody, studnu na zahradě po r. 1856 zrušil. Studna na zahradě k čís. pop. 28 patřící u samého potůčka se silným pramenem a dobrou pitnou vodou ze skály, byla studnou roubenou kamenem, v roce 1872 při povodni voda udělala na zahradě té z noviny 2 metry hlubokou rokli, vzala i studni, pouze dno tarazené této studně zůstalo, pouze s částí tarazu.
Od té doby co zřízeny další studny ve vsi a některé i v chaloupkách, napájí tento pramen pouze louži pod hřbitovem, kde část občanů v chaloupkách ještě upotřebuje vodu tu k napájení dobytka. I když za největšího sucha občané vodu tu přes den vybéřou anebo v louži vyschne, do rána zase jiná nateče, z této Kirchojc studánky.
U čís. pop. 31 a 53 byli také na dvoře mělké studny s vodou kalnou, pouze pro dobytek upotřebovanou. U čís. pop. 27 byla na dvoře a jest dosud studna s nepitnou vodou. Též měla společnou studnu na hranicích svých dvorů čís. pop. 25 a 26. Ve studni té byla hnojůvka tak ji majitelé již dávno zavezli.
V chaloupkách byly studeně pouze dvě, u čísla pop. 49 a 39 se špatnou vodou za mého mládí nepoužívaná, později zavežená, dnes opět obnovená. Všechny dosud jmenované studně byly nahoře opatřeny roubením ze dřeva, voda tahala s hákem z jedné nebo dvou sbitých tyčí, na který připevňovala se dřevěná konev.
V čís. pop. 39 na zahradě byla a dosud je studna dříve okovem či rumpálem opatřená, později dřevěnou pumpou.
Též ve faře na dvoře byla studeně s rumpálem, zřízená po roce 1862 však jen s nepitnou vodou, jest tam dosud.
Na dvoře usedlosti čp. 15 jest stará studeně as 22 metrů hluboká společná s čís. pop. 64 a v níž má služebnost braní vody i majitel č. pop. 56. Studně ta bývá po jaru plná vody, že často z ní po dvoře vytéká, v čase sucha bývá bez vody, jest s rumpálem.
Na zahradě čís. pop. 6 patřící jest též starší studna, dnes pumpou, dříve rumpálem opatřená. V čís. pop. 7 byla studna při samé stodole, v níž kdysi se utopila dcera Josefa Krause bývalého majitele této usedlosti a jeden čas starosty obce. Tento studnu tu pak za házel. Teprve vnuk jeho Antonín Kraus studnu tu opět obnovil.
V čís.pop. 37 postavil studnu s rumpálem po roce 1868 na dvoře majitel Karel Burian. Jest to studna s rumpálem, s vydatným pramenem, kam chodívala celá hořejší strana obce a některá čís. pop. z východní části, škola i fara. Za braní vody pomáhali občané majiteli při sklizni vybírat brambory.
V roce 1895 postavil studnu na dvoře svého hospodářství čís. pop. 16. Josef Laitner hostinský a opatřil ji dřevěnou pumpou. Byla to první pumpa v obci.
V zimě r. 1898-99 nechal zříditi studnu na svém dvoře majitel čp. 29, pak majitel čp. 30, též na dvoře, majitel čís.pop. 31 na zahradě pod stodolou.
V roce 1901 v lednu-únoru zřídila obec studnu na návsi, kde stála dosud lipka, pro špatný spodek jen málo rostoucí. Studna ta opatřena železnou pumpou, za krátký čas potom poněvadž železná pumpa byla stále rozbitá, dána tam pumpa dřevěná, která musela býti zase v krátkém čase, že byla pořád poškozená, vyměněna za rumpál s dřevěným roubením. Studna má dobrou vodu, ale protože lidé brali vodu i pro dobytek, brzy nestačila a musila býti po letech prohloubena. Dřevěné roubení bylo po válce nahraženo roubením ze struskových cihel, pouze rám a stříška ponechány dřevěné.
Od té doby rychle přibývalo studen ve vsi i několik jich přibylo „v chaloupkách“, kde je voda hůře dosažitelná, protože jsou stavěny na kamenitém svahu.
Obec stavěla po válce ještě jednou studnu v r. 1922, tentokráte „v chaloupkách“, studně jest opatřena rumpálem, voda však jest špatně jakosti, bývá po jaru, když taje sníh a po větších delších deštích podběhlá močůvkou.
Dnes již daleko snáze se počítají domovní čísla, v nichž studně nejsou, než v kterých studně jsou.
Pod „chaloupkama“ u potůčku jest také studánka, kam chodí lidé pro vodu.
Kmenové jmění obce Rousínova v roce 1937: 2800 Kč (dva tisíce osm set kor. čsl.) uložených v Půjčce práce. 10 jiter 607 sáhů rolí, 1 jitro 220 sáhů luk, 20 jiter 444 sáhy pastvin (část nový les), Plocha návse 5 jiter 1253 sáhů.(část zastavěna). Příjem má obec též z aleje ovocných stromů vysázené z obou stran cesty od Rousínova k Nové Vsi,.
Alej tu nařídil obci vysázeti ještě za doby roboty tehdejší majitel panství svobod. pán Hildprand ze Slabec, aby mohl prý jezditi ze Slabec až na Zhoř v chladu. Alej ta byla původně osázena samými štěpy ze svinařovské školky. Již v r. 1840 prodávala obec prvně z ní ovoce v licitaci. Dnes jest alej ta v ubohém stavu, hlavně proto, že se sázejí do ní podřadné, špatné stromky a snad též proto, že sesázejí pořád do těchže jam,ve kterých byly zasazeny původní stromy. Ještě dnes jest v aleji té několik jabloňových stromů-mohykánů z původní aleje. Nejzachovalejší stromy jabloňové jsou druhu „malvazinky“ zde nesprávně malinové zvané, pak ještě as jeden strom „kožené renety české“ (nepukavé). As 3 stromy panenského českého - poslední, byly vykáceny před rokem. Dlouhý život též měly štěpy druhu „malinové“, zde masné anebo závratné zvané. Ostatní druhy zhynuly značně dříve. Rychtáři obecní, pak představení obecní, pak starostové obce:
V roce 1772 dle zachovalých obecních počtů byl rychtářem Jan Weiss sedlák čís. pop. 19. Roku 1789 byl rychtářem Mates Koutecký, sedlák z čís. pop. 11.
Roku 1790 od 3.února do 29. máje 1794 Johan Štork z čís. pop. 34, čtvrtláník. Téhož 1794 roku odevzdal novému rychtáři Laurencovi Novýmu (Lorenc Novack Rychter, asi Němec) urbář 1 patentů císařských 27 kusů. Tento Lorenc Novák nebo Vavřinec Novej byl rychtářem až do roku 1826.
Roku 1826-1832 byl rychtářem Josef Macák,sedlák z čís. pop. 3.
Roku 1833 až 1837, Rychtářem Vojtěch Řežábek, půlsedlák z čís. pop. 30.
Od roku 1838-1840 byl rychtářem Josef Lipert, chalupník z čís. pop. 25.
Roku 1841-1843 byl rychtářem Antonín Koutecký, půlsedlák z čís. pop.11.
Roku 1844-1847 rychtář Jan Šafránek, sedlák z čís. pop. 15.
Roku 1848-1854 rychtářem podruhé Josef Lipert chalupník a kovář z čís. pop. 25, od téhož roku jako přednosta či obecní představený do roku 1861.
Roku 1861- 1866 byl přednostou František Tor, půlsedlák z čís. pop. 50.
Roků 1866- 1870 byl starostou Fr. Hartman, půlsedlák z čís. pop. 5.
Roku 1870-1873 byl starostou Kraus Josef chalupník z čís. pop. 7.
Roku 1873-1876 starostoval opět podruhé František Tor z čís. pop. 50.
Roku 1877-1881 byl starostou Jan Leitner, chalupník z čís. pop. 13.
Roku 1882-1886 je starostou Josef Trögler, rolník z čís. pop. 28.
Roku 1886-1890 starostoval Fr. Vecka, rolník z čís. pop. 29.
Roku 1890 po dvojí volbě zvolen za starostu Josef Leitner, rolník a hostinský z čís. pop. 16, syn starosty Jana Leitnera z čís. pop. 13. Byl starostou -1893.
Roku 1893-1897 byl starostou Jan Tor, syn bývalého starosty Frant. Tora z čís. pop. 50.
Roku 1898-1919 byl starostou Josef Hartman, rolník a později hostinský z čís. pop. 5, syn bývalého starosty Frant. Hartmanna.
Od roku 1919 až do polovice října 1923 byl starostou Václav Šic, domkář z čís. pop. 42, potomek Jana Šice rychtáře z čís. pop. 19, (z r.1772) jméno bylo Jan Wais.
Od roku 1923 do dnešní doby jest starostou František Hartman, rolník z čís. pop.12, vnuk a syn předešlých starostů Františka a Josefa Hartmannů z čís. pop. 5. Rychtářem za dob roboty nebylo zrovna příjemno býti, poddanými byl-li k vrchnosti nakloněn byl nedáviděn, byl-li lidský k poddaným, byl zase v nemilosti u vrchnosti.
Rychtáři mívali od vrchnosti různé výhody, jako stelivo z panského lesa zdarma, dráb na robotě zamhouřil oči, poslal-li mu rychtář za svůj grunt na robotu třeba nedospělého chlapce, byl-li rychtář ke spokojenosti vrchnosti, ponechávala jej rychtářem celá léta.
Stručné záznamy různých událostí v obci a okolí vztahujících se též k obci Rousinovu z konce 18. století, z celého 19. století a ze století 20tého až do dnešní doby:
V roce 1788 byla zřízena v obci lokalie s vlastním knězem, podřízená faře v Petrovicích. Téhož roku asi byla před kostelem zřízena pro lokalistu farní budova č. 36.
Dvě věkovité lípy mezi kostelem a farou jsou as z téže doby. Lípy jsou jedna velkolistá, mohutná, druhá malolistá, zakrslejší, obě splývají v jednu korunu. Poslední léta již začínají prosychati.
V obecních počtech zachoval se soupis inventáře hasičského. Opis: „ Mnoho-li věcí se vynachází k ohni: Vynachází se obecních žberů 6 kusů, každý má dvě železný obruče, v sumě 12 obručů. Háků k ohni dva menší, jeden větší, v sumě tři kusy, jedna rakouská měřice dubová, 3 obruče železný na ní. Rakouský věrtelík dubový, 3 obruče železný na něm. Mázlík dubový dřevěný, obruče na něm. Tříkačka jedna, měděný kotel má jenž koštuje 15 fl.“ pak následuje vypočítávání kolik kusů konví slaměných v jednotlivých číslech domovních k hašení ohně se vynachází.
Soupis ten jest na vedlejší stránce. Tyto konve slaměné byly užívány k hašení ohně ještě roku 1863. Alespoň téhož roku, kdy vyhořelo v Rousinově o štědrém dnu šest selských usedlostí,mezi nimi usedlost mého děda, ještě se konvemi třemi oheň hasil. Byly pleteny ze slámy a loupaného vrbového proutí důkladně, voda jimi netekla, byly lehké a praktické, opatřené uchy k držení. Se střechy mohly se hodit na zem, nepoškodily se. Zastupovat dnešní plátěné koše hašení ohně. Jedna podobná konev zůstala u nás po onom ohni, měli jsme v ní drobné železo asi do roku 1910.
2 Mates Tidlpach 1ks
3. Jakub Macák 2ks
4.Vencl Bureš 1ks
5. Josef Cukr 2ks
6. Josef Ledl 2ks
7. Anton Čvaha 1ks
8. Martin Pidrman 2ks
9. Jiří Ledl 1ks
10. Mates Taur 1ks
11. Mates Koutecký 2ks
12. Jan Spurný 1ks
13. Jakub Lajtner 1ks
14. Franc Hurt 2ks
15. Vavřina Novej 2ks
16. Hospoda
17. Martin Lisner 1ks
18. Vencl Lajtner 1ks
19.Vencl Šic 2ks
20. Martin Vodvářka 1ks
21. Pastýř 1ks
22. Johan Lipert
23. Mates Spurný 1ks
24. Josef Vyskočil 1ks
25. Mates Ledl 1ks
26. Polánek 1ks
27. Martin Miler 2ks
28. Trekrer 1ks
29. Lisner 1ks
30. Hubrt 2ks
31. Johan Novák 2ks
32. Franc Koutecký 1ks
34. Jan Štork 1ks
35. Jan Pastor 1ks
Švarcovic chaloupka 1ks
Niklovic chaloupka _____
43 kusy
Pak poznamenáno:
Na tyto obecné vjece přistupuje jak tu zaznamenané jsou dne 3. února v roce 1790 Johanes Štork rychtář obecní.
Dále: „ Když Lourenc Novak rychtář (nastupoval) žbery nebyly dobrý jenom 2 ostatní byly zbořený. Tu se ty železný obruče od prodaly a peníze k obecním potřebám se vydaly. Tak tehdy 2 obecní žbery dobrý rychtář Lorenc v příjmu má.“ (To bylo 29. máje 1794).
Scházející v soupise č. pop. 1. měla škola, snad p. učitel nebyl povinen při ohni pomáhat hasiti, nebyla ve škole konev slaměná. Švarcovic chaloupka byla u čísla popisného 4, as výměnkářská chaloupka. V roce 1909 vyhořelé obytné stavení číslo popisné 4. mělo vchod ze dvora od severní strany, chaloupka byla as proti u dvora číslo popisné 3.
Niklovic chaloupka stávala až do roku 1838 tam, kde od téhož roku stojí obytné stavení čís. pop. 67. Byla chaloupka ta výměnkářskou usedlosti, mělo vchod též od severní strany, dvůr k němu byl dvůr dnešní čís. pop. 67. Na dvoře tom byl též rybníček, skrze dvůr vedla cesta ze vsi „do luk“. Zakreslena jest cesta ta na plánu obce z r.1864 pořízeného Janem Šálou, synem zdejšího učitele Josefa Šály pro obec, jako příloha k žádosti k úřadu o povolení pořádání 4 trhů na dobytek a kramářské zboží v Rousinově.
Na Katastrální mapě cesta ta zakreslena nebyla, ačkoli byla dlouho v užívání, ještě v 80. letech 19.tého století.
Mezi číslem popisným 4 a 50tým, kde stojí dnes obytné a hospodářské budovy čís. pop. 73 nebyla v roce 1841 při katastrální měření ve zdejší obci žádná budova, bylo místo to i s dnešní zahradou a loučkou za budovami celé loukou. Říkali zde místu tomu „Lédlojc poustka“, kterýžto název zřejmě svědčí, že tam bylo někdy také stavení. Josef Lédl, v roce 1901, zemřelý výměnkář, dříve sedlák z čís. pop. 6 postavil na místě tom budovy dodnes stojící, připojil k nim polovici pozemků od čís. pop. 6, rozdělené hospodářství dal dvěma svým synům, čp. 73 synu Antonínu, čís. pop. 6, původní, synu, Františkovi.
Pro zajímavost opisuji ještě z obecných počtů vydání ode dne 3. února 1790, kdy po Matesovi Kouteckým, rychtáři, sedláku z čís. pop. 11 nastupoval Johanes Štork z čís. pop. 34.
„Následuje vydání ode dne 3. února v roce 1790 od Johanes Štorka, rychtáře obecního - na měsíc březen scházelo na kontribuci …… 4 x
Přišlo dodání na folront dne 21 března 1x , na livrunk rychtáři půjčil žita 1 str. 2mer. 2.
Rychtář vydal na porezný na sv. Jiří 1fl 27 ¼
Na svatojakubskou sejpku zoučtováno pastýři žita 1str.3 věrt., které na svatého Jiří prodáno bylo.
Po soudku toho piva, co se od fary dostalo následuje vydání 1 sud a 1/2 sudu 18 fl.
Na svatomartinskou službu pastýři rychtář přisadil 21x.
Na forlont vydáno 12x
Přidáno na 1/2 sudu piva 6fl.
Na svíčky na voskový 2x
Kniha papíru 8x
Jan Novák od vožení piva 20x
V sumě 2f 59 ¼
následuje mimo piva kde 3 vědra jest vypito
Latus ….. 2f 59 ¼
Za pivo, jenž 3 vědra jsou 71 f
Následuje příjem
Latus …. 7fl 12 ¾
Jan Pastor z obecní zahrady 45
Pastýř dodal do obce 1 fl
Obecní interes z Magazinů 4
V sumě 9fl 1 ¾
Toto spořádání jenž se stalo dne 1. Januaris v roce 1791
Johan Štork rychtář
Jan Spurný konšel
Vencl Leitner soused
Od r.1810, aby se nemohlo pít, vrchnosti byly poviny obecní účty revidovat.
Revidovány jsou obecní počty od téhož roku v Rousínově až do r. 1825. Někde sedláci, aby mohli píti dále, vedli knihy dvoje jedny pro vrchnost, jedny pro sebe. (Dolní Roveň u Pardubic a mnohde jinde).
Slabecká vrchnost měla pivovar na Zhoři, z něhož byl povinen majitel emfyteutické krčmy v Rousínově (č-pop.16) pivo bráti. Též krčma čp. 6 na Nové Vsi. Jistě proto byla vrchnost ráda, když sedláci více pili.
V roce 1801 dle obecních počtů stavěli sedláci kovářovo stavení (čís.pop. 52) Z obecních počtů ještě opisuji rok 1811 kde je následkem státního bankrotu zbývající částka peněz zredukována na jednu pětinu:
Příjem z obecního gruntu za rok 1811.
Od roku 1810 zůstalo za rychtářem v hotových penězích 26fl 55x.
Příjem roce 1811 z celé obce totiž z polích, luk, z obecních domků a z dobytka 186 fl 59. Obě sumy dohromady 2013 fl 54
Vydání v tomto roce 1811
Kontribuce a ostatní císařské a podle vejtahu daně …….. 173 fl 24
Srovnajíce vydání proti příjmu zůstává za rychtářem na rok 1812 v bankocetlích, zoučtováno na vejkupní listy vynáší v sumě 8 fl 6
Spořádáno u přítomnosti celé obce v rych. dne 1. listopadu 1811
Lorentz Novack Richter
Jiří Spurný košel
Marti Koutecký konšel
Vencl Leitner soused a početvedoucí
(Vejkupní listy – správně výměnné listy, (Einlössungscheine) šajny.)
Ventzl Leitner chalupník z čís. pop. 18, na jiném místě v počtech obecních podepsán rychtář císařský a početvedoucí.
Příjem z obecných domků jest činže místa „na obci“, kde domkáři domky postavili a plat z místa toho zavázali se platit „pro vždycky“.
V knize obecních počtů jest několik kontraktů obecních domkářů od roku 1789.
Platili všichni 2 zl 20k kromě Jana Liperta z čís. pop. 22, kterýžto platil jen 35x neboť koupil tento domek od obce jak v počtech obecný zaznamenáno v roce 1772, za rychtáře Jana Šica, Martina Pidrmana konšela.
Poznamenáno že obnoveno bylo v tomto stavu zůstává v roce 1790 dne 1. Novembris za rychtáře Jana Štorka, Jana Spurnýho konšela.
V příjmu v roce 1798 je udán příjem činže z obecných domků i z rybníka, z polí a z luk. Z rybníka - snad bylo to za ryby. Alespoň za mých mladých let obec několikrát též ryby - kapry do rybníka nasadila, vždycky však zahynuly, lekly. Příčinou bylo snad znečištění vody v rybníce močůvkou a hnojůvkou ze dvorů z hořejší strany obce, někdy snad též nedostatek vzduchu v rybníce, když se utvořil na rybníce silný led, zamrzlo a led opomenuto prosekati.
Zajímavo jest, že ještě r.1796 počítali v příjmu interes z obecních „kop“ též slovo v ročních „verunkách“ ještě v té době se zde užívalo (Vejrunky = splátky). Ve vydání přicházely též obvykle položky: almužna „žebravejm knězům“, na „Kerigsteur“ na kasárny.
V roce 1818 dal kostelní patronát postaviti při zdejší faře-lokálii nové hospodářské budovy a užívání dal pozemky.
V roce 1826 při opravě zdejšího kostela zřízeny nákladem obce na kostelní věži hodiny, zhotovené od slabeckého kováře Vincence Vošmíka, od něhož na mnoha jiných místech v Čechách věžní hodiny postaveny byly. Hodiny ty odbíjely jednotlivé hodiny bicím kladivem na „velký“ zvon, který byl dne 15. ledna 1917 rakousko vojenskou správou za světové války zrekvírován.
Naposledy byly znovuzřízeny jakýms potulným hodinářem Raimanem, který po jistý čas v Rousínově č. pop. 46 (ve Frajovně) bydlel, v roce 1903, po urovnání sporu o natahování hodin a zvonění klekání a poledne, mezi obcí a tehdejším zdejším farářem s Karlem Habersbegrem. Ciferníky obnovil zdejší učitel Josef Urban, jak nápis na ciferníku jsoucím na západní straně kostelní věže dosud hlásí: Roku 1903 obnovil Josef Urban. Před tím byl tam nápis, týmž gotickým švabachovým písmem:“ Roku 1886 obnovil Josef Urban.“ Tehdy byl zde učitelem Josef Urban rodák ze Šanova učitelem poprvé, (od r. 1896 po druhé)
Hodiny ty byly opatřeny obcí a hlavně za tím účelem, aby robotou povinní sedláci měli jednotný čas, aby mohli stejně včas na robotu i z roboty jezditi a choditi.
Hlas odbíjených hodin z rousínovské kostelní věže byl daleko slyšeti, zvláště za noci, neb zvon na který bily měl silný zvučný hlas. (Laděn na hluboké as, dle něho místní hudebníci při instrumentální mši ladili své nástroje). Roku 1827 stal se v obci smutný případ, když Lorentz Novack, jinak Vavřina Novej, sedlák a 31 roků nepřetržitě rychtář obce, skočil do své studně v čísle popisném 15 a v ní bídně zahynul. (Studně ona dosud se tam nalézá) Před tím krátký čas proto, že děvečce či hospodyni místního duchovního zapověděl z této své studny bráti vodu, byl na jednohlasnou žádost místních občanů z rychtářského úřadu sesazen.
Slabecký ouřad dovolil jeho pohřbení (církevní) avšak jen při „malém“ zvonění a „bez muziky“. (zápis v místní matrice)
Roku 1832 zuřila v Čechách asiatská cholera, která tisíce lidí zahubila, v Rousinově a obcích Zhoři, Červeném Zámku, Skupé, Nové Vsi nezemřel nikdo na ni, ačkoliv v samém sousedství v Petrovicích a okolních obcích mnoho lidí na ni pochováno bylo.
Roku 1838 postaven v Rousinově v sousedství kostela na východní straně nad rybníkem kontribučenský špýchar či sýpka obilní poddanými sedláky a chalupníky z obcí Rousinova, Svinařova, Slabec, Krakova, Skupé, Modřejovic, Tyter, Červeného Zámku či Krakovce. Postavena důkladná kamená budova o čtyřech půdních podlahách (4 sypání). Kámen na špýchar ten vožen z gruntu, ze severní stráně vedle cesty hraniční z gruntu k Niklovský louce. Lom ten jest tam patrný dosud , okolí, dříve pastvina, osázeno po r. 1905 smrkovým lesem za lesního Mrázka. V zimě 1838 kladli tesaři již půdní podlahy, můj děd Jan Macák ze Svinařova jako 15.letý učedník tesařský přitom pomáhal. (Sedláci chtěli špýchar stavěti při cestě nad obcí k cihelně „ na vrchovnici“, na radu však direktora Lischky ze Slabec, stavěli ve vsi.).
V témž roce stavěno též Josefem Macákem sedlákem z čís.pop. 3, stavení na místě výměnkářské chaloupky , za účelem rozdělení statku mezi dva syny.
Novému stavení dáno číslo 67.
Z téže doby as kolem roku 1832-36 datuje se zřízení nového hřbitova osadního v Rousinově , na severozápadní straně obce, na svahu proti slunci, pozemek je od usedlosti čpop. 27 od tehdejšího majitele Milera, či jak tam tehdy říkali „u Hanzlíků“. Pozemek pod hřbitovem ke vsi, čís,parc. jest zbývající částí pozemku ne kterém zřízen hřbitov, jest majetkem osadním Skupé, Červeného Zámku či jak se dnes úředně nazývá Krakovce a Rousínova. Hřbitov byl ještě r. 1842, když se můj praděd ze Svinařova přistěhoval do Rousinova ohražen dřevěnými šraňky, jak dodnes viděti na Slavensku a v Polsku. Dříve nalézal se hřbitov ve vsi kolem kostela, jelikož v čase tom panovala v kraji cholera a neštovice též často, nařídil úřad hřbitov postaviti mimo obec.
V roce 1841 provedena v obci katastrální měření za účelem zhotovení pozemkové mapy k účelům tržebnostním i berním. O události té jest v knize obecních účtů poznamenáno: „Poznamenání příchodu Enženýrů do obci Rousinova, totiž 29. června roku 1841, to jest na svatýho Petra a Pavla. Enženýři do Rousinova ze Všetat přijeli, jejich bydlení zde bylo 19 dní a pak odjeli do Miličova. Pak uvedeno dále: Poznamenání těch pyramitů, který prvně stavěný byly. „První postavení bylo k závrší Hendrychovýho pole No 21. Druhý postavení bylo k Prachárně u Majznerovýho pole No 23, třetí postavení k Prachárně u Krauzovýho pole No 47.“
Dále:“ Poznamenání rozdělení našich společných lesů v obci Rousínově 1841. První rozdělení je ke Kubojc mlejnu, díl 1. Druhý rozdělení je v pasece nad Delibou díl 2. Třetí rozdělení je pod prachařskou cestou dolů díl 3. Štvrtý rozdělení je od Niklovský louky nahoru díl 4. Potom následuje popis rozdělení těch jednotlivých dílů na dílce mezi jednotlivé sousedy-starousedlíky. Popis ten v opise jest na vedlejší stránce.
Při tomto měření po prvním shlédnutí pozemků a jich polohy, nechali si inženýři svolati všechny sousedy, majitele pozemků a navrhli jim, aby než začnou měřiti, dohodli se sousedé o směně pozemků za účelem získání lepšího tvaru jednotlivých dílců kvůli snažšímu obdělávání a potom proto, aby dešťové přívaly ornici z pozemku tak nesplachovaly. Původně byly pozemky dosti široké, takže je bylo možno obdělávati napříč svahu, několikerým dělením jednotlivých honů na 4 i 6 dílů pozemky pak bylo nutno obdělávati po svahu nahoru a dolů. Většina sousedů pozemky „zhandlovala“ až na malé výjimky, buď že to nešlo, nebo že majitelé nechtěli, poukazujíce, že by dostali pozemky horší. Bylo to první zcelování, vlastně jen zaokrouhlení či zarondování pozemků.
Opis: Rozdělení našich společných lesů v obci Rousinov 1841
